Podle ✍TSO (1973:142) termín užívaný pro vlastní jména, která vznikla stažením několika vlastních jmen n. stažením slabik jednoho vlastního jména, např. p. Mariola < Maria Jolanta, ukr. Musja < Marusja, č. Vraclav < Vratislav. Z uvedených příkladů vyplývá, že starší termín v.j.k. je v rozporu s obecně rozšířeným chápáním jazykovědného termínu stahování neboli ↗kontrakce jako „zjednodušení spojení samohláska + j (i̯) + samohláska, při němž se ztrácí intervokalické j (i̯) a oba vokály splývají v samohlásku dlouhou“, např. psl. dobroje > dobré (✍HMČ, 1986:41). Za v.j.k. jsou totiž pokládána (1) některá ↗vlastní jména zkratková (Mariola < Maria Jolanta), (2) jména utvořená na základě různých změn vznikajících v proudu řeči (např. elize konektu ‑i‑ ve jméně Vraclav < Vratslav < Vratislav), (3) jména vznikající krácením jiného (fundujícího) antroponyma (Musja < Marusja). Za pravé v.j.k. by bylo možné považovat nanejvýše výsledky tzv. stč. stahování vznikajícího v proudu řeči, např. stč. Búslav n. Bóslav < Bouslav < Bohuslav; viz ✍Komárek (1962:116–117); ✍HMČ (1986:99), ale tyto případy definice v.j.k. uvedená v TSO (1973) nebere v úvahu. Viz také ↗hypokoristikum.